**Aiko Nezumi**

12. díl- Štěstí nebo neštěstí?

27. listopadu 2008 v 13:32 | Master Sasori
Když se Aiko probudila, cítila se.... tak jinak. Skusila si sundat náhrdélník, a když zjistila, že se nic nestalo, lehla si a blaženě si oddychla. Potom otočila hlavu a pozorovala spícího Sasukeho.
Vypadá tak nevinně, když spí, pomyslela si.
,,Ty už si vzhůru?"
,,Ano, Sasuke" zašeptala.
Sasuke se jí podíval do očí a pohladil ji po vlasech. Usmála se a přitulila se k němu.
Leželi tam tak spolu celkem dlouho. Potom Sasuke vstal, že udělá snídani.
Ukuchtil něco nepoživatelného, tak to nakonec vyhodil a zaběhl pro něco do obchodu. Posnídali a Aiko nakreslila Sasukemu obrázek, kde oni dva sedí na kameni u lesa a dívají se na západ slunce.
,,Děkuju, Sasuke," řekla, když mu obrázek podávala ,,děkuju za to, co jsi pro mě udělal"
Od téhle události uplynulo několik měsíců. Aiko ale trápila jedna věc. Poslední dobou měla záchvaty žravosti, a dokonce přibrala.
Jednou pro jistotu zašla do nemocnice s tím, že bez vysvětlení zvrací a přibírá, i když kdysi mohla vyjíst celou lednici, a přitom nepřibrala.
,,Mám pro vás dobrou zprávu," řekla mile vypadající doktorka ,,čekáte dítě"
Každá jiná by asi byla nadšená (*MS hlásí: já teda ne, upřímě Aiko lituju, nechápu, jak jsem to se svou nenávistí k děckám vůbec vymyslela :D*), ale Aiko jen poděkovala a odklopýtala domů. Tam padla na křeslo vedle Sasukeho. Zvědavě se na ni podíval.
,,Čekáme děcko" pronesla zničeně.
Sasuke nebyl mocen slova. Chvíli na Aiko zíral, potom se však usmál a obejmul jí.
,,To je dobře, ne?"
,,Možná, ale nezapomeň, že oba jsme Konohou hledaní, Kohonou nenávidění, Konohou odsouzení...."
,,Zkus být optimičtější" mrkl na ní Sasuke.
Aiko si povzdychla, ale potom se šibalsky usmála.
,,Můžu vymyslet jméno já?"
,,Třeba"
,,Tak aby to bylo fér, já vymyslím jméno pro holku, ty pro kluka"
,,Jasně, takže třeba.... Raion" napadlo Sasukeho.
,,Jak myslíš, já bych holku pojmenovala Kitsune"
Pohoda však netrvala příliš dlouho....
,,Tak našel jsi jí?"
,,Ano, je u tvého bráchy a..."
,,Výborně, tak pro ni zajdem a odvedem jí"
,,To nepůjde"
,,Proč?"
,,Protože s ním čeká haranta"
Itachimu se zatmělo před očima. Jestli někdy udělal nejakou blbost, tak to po vyvraždění Uchiha klanu byla největší blbost svěřit Aiko Sasukemu. Vždyť to bylo více než jasné, že to takhle dopadne.
,,Tak teda jdem," řekl podivně zaraženě ,,a necháme ty dva jejich osudu..."
________________________________________________________________________________________

Krátké, nezáživné.... Ok, ukamenujte mě, ať už to mám za sebou, budu vám jen vděčná :D

11. díl- Pravda náhrdélníku

11. listopadu 2008 v 15:11 | Master Sasori
Byla noc. Aiko nemohla spát. Posadila se tedy a dívala se na spícího Sasukeho. Přemýšlela. Přemýšlela o Akatsuki. Přemýšlela o Sasukem. Ale hlavně jí trápil její náhrdélník.
Zvedla oči k obloze a dívala se na hvězdy. Potom potichu vstala a vydala se do lesíka.
Procházela kolem stromů, prodírala se křovím, až došla k tomu, co celou dobu, co byla tady, slyšela.
Byl to potok, tekoucí ze skály a tím pádem tvořící vodopád. Sedla si na skalku a dívala se do vody.
,,Copak tady děláš?" ozval se rozespalý hlas.
,,Přemýšlím"
,,Teď? V noci?" optal se překvapeně Sasuke a posadil se vedle ní.
,, Je něco, co bys měl vědět, Sasuke..." zašeptala.
Zvědavě se na ni podíval.
,,Souvisí to s tímhle" vstala a zadívala se na něj.
Sundala si náhrdélník a zmizela. Nasadila si ho a objevila se.
,,No tak zmizíš, když si sundáš náhrdélník, a co?" zeptal se přihlouple.
,,Hlupáčku," sykla ,,kdyby někdo ten náhrdélník zničil, tak budu celý zbytek života neviditelná..."
,,A je nějaká možnost, jak tomu zabránit?"
,,Je, dokonce ji i znám..."
,,Tak sem s tím, pokud budu moci, pomůžu"
,,Není to tak jednoduché... a taky je možnost, že příjdu o život..."
,,Z toho není úniku, ksakru" praštil Sasuke rukou o strom.
,,Vlastně je to takhle,"pokračovala dál jako tělo bez duše,, osoba, která mě miluje, a já miluju jí, mě musí zabít. Musí mi propíchnout srdce. Potom mi musí sundat náhrdélník a udělat pečetě na lékařské jutsu a doufat, že se nade mnou démon slituje a půjčí ti svou chakru. Takže je to vlastně tak, že musím být zabita s náhrdélníkem a oživena bez něj..."
Sasuke se na ní chvíli díval, potom ji obejmul a políbil.
,,Pro tebe bych udělal vše, ale tohle je trochu risk..." zašeptal ji do ucha.
,,Bojím se, Sasuke. Poprvé v životě se bojím, že zemřu a příjdu o někoho, jako jsi ty. Ale neviditelná celý život, to je jako být mrtvá..." zašeptala mu v jeho obějí a po tváři jí začaly téct slzy.
,,Neboj, vše nějak zvládneme."
,,Udělal bys to pro mě? Zabil a oživil mě? Moc by to pro mě znamenalo... Jen...."
,,Bojíš se, já vím. Strach je každému přirozený..." uklidňoval ji.
,,No to říká ten pravý" uchechtla se.
,,Tak už neplač a pojď, půjdem spát" vstal a podal jí ruku.
Chvíli ho pozorovala, potom ho za ní chytila a vstala. Spolu se vydali tam, kde večer usli.
Ale nespali. Rozhodli se pro jinou činnost (*MS hlásí: opět cenzura, narozdíl od Shiory nevypisuju takovéhle blbosti, přece jen jim nebudeme narušovat soukromí :D :D :D *).
Aiko vstala docela pozdě. Rychle se oblékla, a rozhlédla se. Sasuke nikde.
Zamyslela se. Teď už o ní Sasuke ví vše. Dívala se směrem k lesíku.
Najednou si něco uvědomila a dala si hlavu do dlaní. Jak se teď vrátí mezi Akatsuki? A nesledují ji teď? Neplánují na ni třeba nějaký atentát, aby z ní pak mohli vysát jejího démona?
,,Sasuke?" polekala se podivného šelestění z křoví.
,,Jsem to já" vylezl odtamtud a přišel za ní. Sedl si k ní a díval se jí do očí.
,,Sasuke, naučím tě ty pečetě..." vydechla po chvíli ticha.
,,Doufal jsem, že to neuslyším..." vzdychnul ,,Ale udělám vše, co budeš chtít. Úplně vše..."
Vstali a Aiko Sasukemu ukazovala strašně zdlouhavé jutsu. Do večera ho ale uměl tak, jak měl.
,,A nezapomeň, že na nic nesmíš zapomenout... Jedna chyba a vše je ztraceno..." poučila ho smutně nakonec ,,Jsem připravená..."
Sasuke ji obejmul a políbil. Vytáhl katanu.
Najdenou Aiko projela tělem šílená bolest. Padala k zemi, ale Sasuke ji chytil a položil. Sundal jí náhrdélník a zformoval všechny pečetě, co měl. Potom k ní přiložil ruce a doufal, že se povede. Ani po půl hodině se nic nedělo.
Na Aičino tělo dopadla slza. Sasukemu ukapávally z tváře slzy. Kdysi si slíbil, že už nikdy nebude brečet. V téhle situaci to ani jinak nešlo.
Vzpomínal na to, jak Aiko poprvé uviděl. Jak se o ní staral. Jak jí pomáhal. Jak s ní trávil všechny volné chvíle. Kolik legrace spolu prožili. Právě ona v něm dokázala najít i cit, kterému se říká láska. To ona mu vysvětlila, proč jeho brácha vyvraždil celý jeho klan.
Stále to nevzdával. Pořád se snažil, aby mu Aiko znovu ožila.
,,P-povedlo s-se..." uslyšel po hodině přidušený hlas.
Podíval se na Aiko a uviděl, že se s námahou usmála.
,,Už je vše v pořádku, už budeme spolu navždy" posadil a objal ji.
,,Děkuju" zašeptala.
S námahou udělala pečetě a přiložila si je na hruď. Sasuke na ně opět přiložil své a Aiko byla do pěti minut vyléčená. Potom se k Sasukemu přitulila a vyčerpaně mu v náruči usla.
______________________________________________________________________________________________

Mírně divný a krátký díl :) Je to celkem smutné, ale vážně mě nic jiného nenapadá, než to, co jsem napsala. Možná jsem to trochu uspěchala, no nevadí...

Příští díl bude asi... no... až mě něco napadne :D

10.díl- Lásky není nikdy dost :)

9. listopadu 2008 v 10:14 | Master Sasori
Aiko u Sasukeho byla asi ještě měsíc. Potom se objevil malý problém.
,,Copak je, Sasuke?" Optala se ho jednoho rána a nahlédla mu přes rameno do novin.
,,Ví o nás" pronesl a třísknul s nimi o stůl.
,,Tak to je zlý. Co budeme dělat?"
,,Coby, asi bys měla jít zpět k Akatsuki, tam ti nebezpečí nehrozí...."
,,S tebou taky ne" zašeptala a uhnula pohledem.
Sasuke se na ni podíval a všiml si, že zčervenala. Usmál se a objal jí.
,,Máš pravdu, já tě nedám"
Najednou se rozrazily dveře. Dovnitř vstoupil nějaký chlápek z Anbu a...
,,Naruto" zmračil se Sasuke.
,,Sasuke" zamračil se Naruto.
,,Dej sem tu holku, Sasuke" řekl ten Anbu.
,,Najdi si svoji" zavrčel Sasuke a vytáhl svou katanu.
Aiko se dívala, jak Sasuke válčí s těmi týpky. Když už to pomalu začalo vypadat beznadějně, vstala a postavila se mezi Sasukeho a Naruta. Oba na ni nechápavě hleděli. Chytla Naruta za límec a vytýhla ho ven.
,,Slabochu," zasyčela na něj ,, jsi slaboch a nic víc. Proč si ksakru nehledíš svýho?"
,,Protože budu další hokage!"
,,Hokage sem, hokage tam," pronesla posměšně a zašklebila se ,,vůbec jsi se nezměnil. Pořád ten tvůj hloupý sen. Proč prostě nezapomeneš na něco, co se ti jako démonovi nikdy nesplní?"
,,Zavři klapačku!" zařval na ní Naruto ,, Ty nevíš, jaké to je mít v sobě démona!"
,,Ale vím, a to moc dobře!" vykřikla a najednou se kolem ní objevil kruh duhově zbarvené chakry.
Naruto stál těsně před obroským morčecím démonem, složeného z strašně velkého množství chakry.
Aiko si ho více nevšímala a zaměřila se na ty, co se tam snažili sejmout Sasukeho a ani si nevšimli, že Aiko zmizela. Poslední, co uviděli, byl morčecí démon.
Když se Aiko vypořádala s Anbuáči, otočila svou pozornost na Naruta. Ten se taky zatím proměnil v devítiocasou lišku.
,,Tohle je tvůj konec, lišáku" prohodila a připravila se k útoku.
Kyubi její útok sice odrazil a zaútočil. Aiko byla ale až moc silná.
,,Hele, lišáčku, nemáš šanci. Máš sice 9 ocasů, ale to neznamená, že jsi silnější jak já. Jsem o hodně silnější!" vykřikla a srazila ho k zemi.
Válčili tam spolu asi hodinu, potom si Aiko uvědomila, že by mohli přijít posily pomoci Narutovi.
Proměnila se tedy zpět a spolu se Sasukem se vypařili.
,,Myslím, že se na mou hlavu budou vypisovat velké odměny..." pronesla Aiko, když se objevili daleko od konohy.
,,Neboj, to určitě ne"
,,A kde to vůbec jsme?"
,,Na jednou místě, které nikdo nezná" prohodil tajemně.
,,A to je?"
,,Místo, které bych ti rád ukázal"
Chytil ji za ruku a vedl ji někam doprostřed nějakého pohoří. Zavedl ji až na místo, k teré Aiko vyrazilo dech.
Bylo tam krásně. Všude rostly květiny, skotačili králíčci, v dáli poblíž lesa se pásly srny. Sedli si a dívali se na tu krásu.
,,T-To je krása" mohla na tom místě oči nechat.
,,Ano, tohle místo je krásné jako ty"
Aiko se mu podívala do očí.
,,Nebo ty" zašeptala a položila si hlavu na jeho rameno.
Pozorovali spolu srnky, jak se v dálce pasou, jak myšky lozí po stéblech trav, králičí rodinku, která skákala těsně před nimi. Aiko zavřela oči a spokojeně vydechla.
Asi usla, protože když oči otevřela, bylo ráno a ona ležela v trávě. Zvedla se a rozhlédla se.
Z kapsy vytáhla složený papír a rozložila ho. Vytáhla i malou tužku číslo 1 (* Poznámka MS(=Master Sasori) tou se kreslí nejlíp, vlastní zkušenost :D*) a začala kreslit. Uběhlo dost času, než se Sasuke vrátil a Aiko už měla obrázek hotový. Podala mu ho a on si to prohlížel.
,,To je moc hezké, krásně kreslíš" uznal.
Na obrázku byl Sasuke s rajčetem. Aiko si povzdychla a vstala.
,,Za chvíli jsem zpět, nikam mi neodcházej" mrkla na něj rozpustile.
Sasuke a usmál a posadil se.
Aiko se vydala na lov. Prolezla křovím a zahlédla králíčka. Přichystala se, vyskočila, králíčka chytla a.... pohladila ho a podala mu rajče, co rostlo na keři za ním. Potom nasbírala rajčat, kolik jich unesla, pohladila si znovu toho králíčka a vydala se zpět.
,,Snídaně!" usmála se a podala Sasukemu rajčata.
,,Děkuju"
Tak posnídali a potom začala být nuda.
,,Sasuke," napadlo něco Aiko a s šibalským úsměvem se ptala ,, na co máš tu mašli, když už nejsi u Oroxichta?"
Sasuke pokrčil rameny a jedl dál.
,,Já jen, že ti sluší" řekla rychle, aby ho neurazila.
Tím zavinila málem to, že se chudák Sasuke málem udusil. Oba se tam smáli. Blbli tam dlouho, například se kočkovali v trávě a potom si házeli chakrovým balónkem, který vytvořila Aiko.
,,Aiko?"
,,Ano?"
,,No.... Já... no... víš.... miluju tě...."
,,Já tebe taky, Sasuke" usmála se na ně.
_____________________________________________________________________________________

Tak trocha romantiky neuškodí :D Vtipné to moc není, je to trošku zmatené, ale aspoň něco, ne?

Myslím, že další díl tu bude brzy, protože Lady Tsunade nějak zapojila fantazii a hodně mi pomáhá :) Takže pokud chcete pokráčko, musíte doufat, že příští Ladynin výplod bude dosahovat takových kvalit, jako včera :D ( to Dej sem tu hoku, Sasuke! Najdi si svoji... je její výmysl, jinak je vše (c) Master Sasori :D)

A odhalení tajemství náhrdelníku se taky blíží :)

A nezapomeňte se těšit na Vánoce, to tady bude speciální překvapení ve formě FF (na zlepšení nálady) a aby jste neřekli, že vám nedám nic, co by jste si mohli šoupnout na vaše krásné blogy, tak i nějaké vánoční přání, mno :D

Další obrázek Aiko :)

7. listopadu 2008 v 16:32 | Master Sasori
Tentokrát Aiko bez pásky a v civilu :) Ten náhrdelník, co má na krku, je ten, který když si sundá, tak je neviditelná. V jednoom dílu bude i vysvětlivka, proč to tak je ;) Jinak si můžete představit, že jí zrovna třeba Sasuke řekl něco pěkného, proto ten výraz :D
Jinak je to celkem nepovedené, protože to je jen v photofitru bez šablony na papíře, lepší by to bylo, kdybych nejdřív nakreslila obrysy na papír a potom to vybarvila ve photofiltru (popř. photoshopu)....
Naleznete pod perexem

9. díl- Menší problém

4. listopadu 2008 v 17:22 | Master Sasori
Sasuke už si přichystal chidori a běžel na Itachiho. Ten v jedné ruce pánev, v druhé vařečku a blbě na Sasána hleděl.
,,No tak, Itachi, udělej něco!" zvolala zoufale.
,,Ne, takhle to má být" odpověděl Itachi a sledoval, jak k němu bráška běží s chidori.
Už se napřahoval a dával ránu. Zavřel oči a uvědomoval si, že si splňuje sen.
Když oči ovetřel, před Itachim stála Aiko. Sasuke ji zasáhl. Vzekle mu dala ránu, až odletěl a praštil se o zeď. Snažil se popadnout dech a zíral na ni.
Z očí jí šlo vyčíst, jakou bolestí asi trpí, ale snažila se dělat vše pro to, aby Itachiho zachránila před jeho pomstychtivým bráškou.
Sasuke popadl dech a vstal. Aiko stála proti němu. Byli přibližně stejně staří, Sasuke byl jen o něco starší. Náhle Aiko vykulila oči a padala k zemi.
Sasuke se nechápavě podíval na Itachiho, který stál za Aiko.
,,Nechci, aby se jí něco stalo. Dej na ni pozor a hlavně jí nenos do Konohy. Ona ti dokáže pomoct pořádně zesílit, a až se tak stane, teprve potom se mi přijď postavit. Pomož jí a nebuď překvapený, jak je silná" řekl a zmizel.
Sasuke se díval do místa, kde před chvíli stál Itachi. Zase mu unikl!
Podíval se dolů na Aiko. Vypadala nevinně, když nic nemohla udělat.
Pokusil se jí zvednout a odtáhl ji do nějakého pokoje.
Aiko čekal šok, když se probudila v Sasukeho domě a první, co viděla, byl Sasuke.
,,Co tady děláš? A... a co tady vůbec dělám já?"
,,Klídek, jenom ti pomáhám"
,,Já ale pomoc nepotřebuju!"pokusila se vstát, ale bolest ji projela celým tělem.
,,Hele, já ti chci jen pomoct. Až ti bude dobře, budeš moci zase jít"
,,Dobrá, ale jestli..." její výhružka utichla. Neměla sílu to doříct. Mohla by vyzkoušet se oléčit. Ne, to už vlastně jednou zkoušela. Matka ji tehdy řekla, že tohle je speciální druh jutsu, které platí pouze tehdy, kdy se na jeho užití cítíš a kdy máš dostatečně velkou sílu.
,,Proč mi pomáháš" zašptala s vypjetím všech sil.
,,Jednou to pochopíš" kývl hlavou a odvrátil zrak.
Aiko se napůl usmála a upadla do bezvědomí.
Nebyla ničeho schopná asi týden, než mohla alespoň vstát a pro něco si dojít. Nechápala, proč, když je démon, je tak strašně slabá. Sasuke jí se vším pomáhal, všechno jí nosil.
Jednoho dne, asi čtrnáct dní od té doby, co se Aiko dostala do péče Sasánovi, Sasuke vstal. Všiml si, že Aiko není v pokoji, vyšel tedy z pokoje a sešel ze schodů dolů. Našel Aiko, jak něco kuchtí v kuchyni.
,,Co tady děláš?" zeptal se jí a pozoroval ji při práci.
,,Tohle," otočila se a podala mu těstoviny s rajčatovou omáčkou, rajčatový džus a čerstvé rajče. ,,zjistila jsem si, že máš rád rajčata. Tak jsem se rozhodla ti udělat překvapení"
,,Jé, děkuju" pronesl, ale vzápjetí vykulil oči, chytl se za pusu, vzal, co mu nabízela a rychle zmizel do obýváku. Usmála se a připravila snídani i sobě. Potom oba bez řečí posnídali. Aiko se potom vydala do schodů, že si pro něco zajde, ale uklouzla ji noha a padala dolů. Náhle ucítila, že jí někdo chytil. Otočila hlavu a zjistila, že to byl... no kdo jiný než Sasuke.
,,Díky" poděkovala mu.
,,Za nic" postavil ji a rychle si hleděl svého.
No né, usmála se Aiko při přemýšlení, oni jsou ti Uchihové všichni gentlemani?
,,Sasuke," zarazila se najednou ,,my jsme v konoze?"
,,Ale ne, já bydlím úplně někde jinde, copak nevíš, že od té doby, co jsem odešel od Orouše, bydlím co nejdál od Konohy? Aby mě nenavštěvovali staří, v uvozovkách kamarádi"
,,V uvozovkách? Ty jsi je neměl rád?"
,,Možná," odvrátil zrak ,,ale copak to jsou kamarádi, když by mě klidně zabili, abych neodešel? Oni mají taky své sny a cíle, tak proč se nad sebou nezamyslí"
,,Sasuke..." povzdychla si ,,Ty vůbec nic o Itachim nevíš... On vyvraždil Uchiha klan, protože *Cenzura, nechci spoilerovat, ale pokud chcete, vypíšu to :D* "
,,Vážně? A proč by...." najednou se zarazil. Vzpomínal na dětství. Teď už do sebe vše zapadalo.
,,Hele, ty jsi předtím něco říkala o tom, že máš léčivé schopnosti. Proč se prostě nevyléčíš?" změnil rychle téma.
,,Protože nemám dost chakry, i když jsem démon. Moc jsem se se svým démonem ještě nesžila, neumím ho ovládat..."
,,Tak já ti svou chakru půjčím"
,,To nemusíš.."
,,Ale já chci" usmál se
,,Tak dobrá. Jdem na to"
Udělala pečetě a pokusila se se oléčit. Sasuke ji přiložil na její ruce své, aby měla víc chakry. Aiko najednou pocítila, jak bolest mizí a že začíná být úplně zdravá.
,,Díky, Sasuke," věnovala mu úsměv ,,kdyby bylo cokoliv, čím bych ti to mohla oplatit, sem s tím!"
,,No něco by se našlo," řekl Sasuke a ukázal na krku prokletou pečeť ,, dokázala bys to vyléčit?"
,,Pokusím se, ale nic neslibuju..."
Znovu sformovala pečetě a začala mu to léčit. Udivilo jí, jak moc jí záleží na tom, aby se to povedlo. Donutila se dokonce použít i kus démonovy síly na tohle jutsu.
Pečeť začala mizet. Aiko se spokojeně usmála a naklonila se k Sasukemu, aby mu mohla říct dobrou zprávu.
,,Tak, hotovo"
Sasuke si sáhl na krk a udiveně vykulil oči.
,,Je pryč!"
Najednou se otočil a políbil ji. Aiko se na něj nechápavě dívala a on se spokojeně díval na ní.
,,Děkuju ti Aiko. Za to, že jsi" pronesl po chvíli ticha.

________________________________________________________________________________

Jsem si nějak oblíbila Sasánka, a to hlavně kvůli Lady Tsunade- ani se neptejte, jak :D Tak mám alespoň nějakou inspiraci, mno :) Tenhle díl je sice kretší a vůbec se mi sice vtipný nezdá, ale momentálně nemám zas tak extra vtipnou náladu-leze na mě deprese.... (jojo, mám fobii na války, takže jsm válkofobik :))

Aiko

25. října 2008 v 10:07 | Master Sasori
Tak jsem slíbila obrázek Aiko, tak ho sem dávám. Je trošku ,,šurý", protože já jsem vždy kreslila jen zvířátka, tak tohle je jeden z prvních pokusů o člověka :D
Děkuju Lady Tsunade, že mi dala obrázek do PC. MOC DÉKUJU :)




8. díl- Přichází problém aneb Sasuke na scéně!

25. října 2008 v 8:52 | Master Sasori
Ráno se Aiko probudila a pohlédla na budík u postele. Ukazoval přesně 9:00 hodin.
,,Ale ne," zašeptala ,,tak pozdě..."
Náhle si ale uvědomila, že je roztáhnutá přes celou postel.
,,Itachi?" vyskočila do vzduchu. Potom měla sto chutí vybouchnout smíchy.
Itachi ležel na zemi vedle postele a vztekle se díval do stropu.
,,Jak ses tam dostal?"
,,Lehce. Skopla jsi mě ze spaní z postele"
,,Aha. Jdu do koupelny a běda všem Akaťákům, jestli tam bude stejný bordel jako v pokojích"
Vylezla z postele a vydala se do koupelny. Kupodivu to v ní vypadalo celkem dobře. Sundala si tedy noční košilku, co si půjčila ze skříně Konan a začala ji prát v umyvadle. Nechtěla, aby na ni byla Konan naštvaná, že si bez dovolení půjčuje její oblečení, tak jí ho aspoň vypere. Potom ho odložila na vanu a zarazila se. Zapla vodu a zjistila, že jim teče i teplá. Zaradovala se a vyslékla se, aby se mohla osprchovat. Vlezla do vany a pustila na sebe proud krásně teplé vody. Asi po pěti minutách se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Itachi. Aiko rychle popadla ručník.
,,Vystřel, perverzáku!"
Itachi vyletěl ven rychlostí blesku.
Aiko nespokojeně zakývala hlavou, řekla něco o tom, že by se tu měl zavést zámek v koupelně a sprchovala se spokojeně dál.
Potom vypla vodu, vylezla ven, osušila se a hle? Oblečení bylo v tahu. Nechala ho přehozené přes křeslo, když se převlékala. Vzdychla a oblékla se aspoň do spodního prádla. Vzala ručník, omotala ho kolem sebe a vydala se do obýváku. Itachi byl naštěstí zrovna v kuchyni, tak se rychle oblékla a sedla si.
Potom ji přišlo divné, co Itachi dělá v kuchyni tak dlouho. Šla se tam tedy podívat. Když tam došla, měla namále, aby neumřela smíchy. Itachi se snažil něco udělat k snídani, a dopadlo to tak, že naháněl máslo po dlaždičkách. Všiml si jí, až když přišla až k němu.
,,Copak to děláš? To je nějaký nový sport ,chyť máslo' ?"
Rychle se zvedl a oprášil si plášť.
,,Ne, já jenom... No..."
,,Víš co, jdi do obýváku, já už něco připravím"
,,A proč na sobě nemáš Akatsuki oblek?" zeptal se jí.
,,Protože. Prostě tyhle džíny a tohle tričko se mi stašně líbí"
Vyprovodila ho z kuchyně a potom navštívila ledničku. Našla tam celkem dost věcí. Podivila se, že tam nalezla i chleba. Pokrčila jen rameny, vzala ho, máslo- nové, ne to vyválené po podlaze, a rajče. Chléb namazala máslem, dala na něj rajčata a zanesla to do obyváku. Dala to na stůl před Itachiho a šla si umýt ruce zpět do kuchyně. Umyla si je, ale při cestě zpět se jí stala menší nehoda. Uklouzla na tom másle, co nechal Itachi na podlaze. Zavřela oči. Už se viděla, jak dopadne obličejem do akvária od Kisameho. Náhla si uvědomila, že jo neco zachytilo. Otevřela oči a uviděla Uchihu, jak ji drží.
,,Itachi," usmála se ,,děkuju"
Itachi ji postavil. Potom si sebral jeden krajíc chleba a pustil se do něj. Aiko nebyla ničeho schopná. Nečekala, že by ji zachránil před tím, že si málem umáčela obličej. Nakonec se vzpamatovala a taky si vzala jeden krajíc. Tak vedle sebe seděli a jedli. Nakonec Aiko vstala.
,,Myslím, že by jsme měli jít."
Itachi se zvedl a šel. Dohnala ho až v lese. Šli vedle sebe, ale nemluvili. Neměli o čem. Aiko si sice tak přála mu tolikvěcí říct, ale věděla, že by jí nevnímal. Byl zamyšlený, určitě přemýšlel nad svými problémy, ty její by ho zajisté nezajímaly...
Došli do nějaké vesnice.
,,Takže koho že to hledáme?" nakoukla Itachimu do seznamu Jinchuriki.
,,Tohohle"
,,Ok, tak já půjdu tudy, ty běž tamtudy"
Rozdělili se, aby se jim líp hledalo. I když prohledávali každý kout, nic nenašli. Tak tedy odešli a šli lesem dál.
Po pěti kilometrech narazili na další vesnici. Byla celkem malá, ale pěkná.
Vešli tedy dovnitř. Aiko si všimla lavičky u fontánky. Sedla si a pozorovala padající vodu. Všimla si nějakého lístku a tak ho sundala. To, co na něm bylo Aiko rozzářilo oči.
,,Itachi, chvíli se tu zdržíme, jo?" křikla na svého parťáka.
,,Ok"
Zvedla se, chytla ho za ruku a táhla ho do hospody. Hospoda tady byla něco jako restaurace, jenom se to jmenovalo Hospoda.
,,Četla jsem, že hledáte kuchaře. Hlásíme se do služby!"
,,Dobrá, támhle najdete kuchyň. A Lidé si k vám chodí objednávat sami, tak se jich nelekejte"
,,A proč tu nemáte žádného kuchaře?"
,,Utekli..."
,,Proč?"
,,Protože se tu vždy válí spousta ožralců. Tak se tu mějte a postarejte se mi dobře o vesnici!"
,,Ale mi jsme jen kuchaři!" zvolala nešťastně.
,,Teď už povedete vesnici, než se vrátím. Takže klíče od pokojů, co jsou v druhém patře naleznete tady, támhle v té lednici je jídlo, a támle...."
Ukázal jim celou Hospodu a potom zmizel. Pustili se tedy do vaření.
Strávili tam asi měsíc, než se ukázal problém.
,,Něco s rajčaty"
Aiko zamrazilo. Ten hlas znala. Když bývala ještě v Konoze. Znala ho pouze od vidění.
Čekala, jak to dopadne.
Ať se sem nepodívá, prosila v duchu.
Co ale osud chtěl, Sasuke tam přišel. Jeho pohled se zastavil na Itachim, který měl kuchařskou čepičku a zrovna tam nějakým ohnivým jutsu ohříval nějakou polévku.
,,Itachi" řekl s nenávistí v hlase.
,,Sasuke" otočil se Itachi a nevěřícně se díval na svého mladšího brášku.
______________________________________________________________________________________

Nevím, nevím, zdá se mi to divný a kratší, ale hmotný halucinace z hladu nemám, vážně ne, Shiory :D

To se teprve budete divit, jak to všechno dopadne :D

Za inspiraci patří velký dík mé nejmilejší sestřenici Lady Tsunade :) Bez ní bych asi v psaní byla troska, její nápady mi dodávají inspiraci :)

7. díl- Aiko a Itachi- nový tým.

23. října 2008 v 16:28 | Master Sasori
,,To teda ne! Ještě bys mě nechal vybouchnout!"
,,Ale prosímtě, proč bych zrovna tebe nechával vybuchnout"
Aiko se zamyslela. Jo, má pravdu, uchechtla se, on po mě úplně jede, tak proč by to dělal?
,,Dobrá, ale žádné výbuchy a velké manévry, jasný? Bezpečný let!"
Deidara tedy z jílu vytvořil ptáka a oba na něj nasedli. Letěli nad lesy, loukami, vesnicemi a hledali Itachiho.
,,Támhle!" ukázala dolů.
Deidara se podíval a jen potlačoval smích. Z Itachiho a Kisameho šel zvrchu vidět jen klobouk.
Přistáli tedy u vstupu do vesnice.
,,Deidaro, moc ti děkuju, seš opravdu moc dobrej kámoš. Vyřiď Peinovi, že z mé strany nebudou žádné ztížnosti a doufám, že ani z Itachiho strany......" věnovala Deidarovi úsměv.
,,Rozkaz" zasalutoval Deidara, vyskočil na ptáka a odletěl.
Aiko se za ním chvíli dívala, jak mizí v dáli, potom se otočila a vstoupila do vesničky.
Lidé, co tam žili, ji nemohli znát. Aiko se uklidnila tím, že je to tady tak malé, že ty dva okamžitě najde. Po chvíli hledání ucítila povědomý pach rybiny.
,,No fůj, hned je mi jasné, že tu Kisame někde je" uklouzlo jí.
,,Mi to taky zrovna nevoní" překvapil si Itachi.
,,Mi se zase vůbec nelíbí, že o mě takhle mluvíte, víte?" zaškaredil se příchicházejíc Kisame.
,,A co tady vlastně děláš?"
,,Mám se přidat k tobě do týmu, Itachi." řekla sladce ,,A Kisame má jít do týmu k Zetsuovi a Tobimu- prý aby byli podivími pohromadě"
,,Tak to ani náhodou!" vyjekl žraločák ,,Já k těm dvoum pitomcům nejdu!"
,,Tak se měj Kisame!" rozloučila se s ním Aiko ,,A ty Itachi, ty mi řekni, co jste tady doteď dělali. Pokud to byla mise, tak v ní pokračuju s tebou."
,,Není to mise," odpověděl klidně ,,jen jsme s Kisamem šli obhlídnout tuhle vesničku. Jestli se zde nenachází nějakej Jinchuriki."
,,Aha" kývla, že rozumí.
Oba pak sledovali odcházejicího nadávajicího Kisameho.
,,Tak co bude dělat? Zajdem na čaj?" optala se.
,,Třeba"
,,Ok" kývla a šla k stánku, kde se prodával čaj.
Oba spokojeně popíjeli čaj a procházeli lesem. Aiko se náhle zastavila a otočila se. Itachi se taky zastavil. Do tamté vesnice zrovna vcházeli ANBU z Listové.
,,Honem Itachi, padáme!" chytila ho za ruku a jak rychle běžela, málem ho za sebou táhla.
,,Že já raději šéfovi neřek, že jsi úplně neschopná tak ať tě nepříjmá," řekl nespokojeně, když zastavila ,,málem jsi mi vykloubila ruku"
,,A proč jsi to neudělal?" pohlédla na něj svýma velkýma modrýma očima.
Chvíli se jí díval do očí a pak odvrátil pohled.
,,Vy v Akatsuki slavíte Vánoce?" zeptala se opatrně po chvíli.
,,Ne"
,,Proč?"
,,Protože šéf o něčem takovém v životě neslyšel..."
,,Tak to je vážně ubohý" pronesla vztekle.
Itachi se na ni nechápavě podíval. Nejdřív klidně sedí a dává dotazy, potom se zničeho nic vztekne.
,,Míváš často takhle proměnlivou náladu?"
,,Eh, ani ne," vzhlédla ,,většinou mám náladu blbou"
,,Aha," kývl Itachi ,,to je hodně dobré vědět o svém parťákovi..."
Nespokojeně zavrtěla hlavou. Potom si uvědomila, že už je vlastně s Itachim a na tváří se jí objevil úsměv.
Teď jsem o tom mluvil, pomyslel si Itachi, chvíli je zamračená a naštvaná na celý svět a během vteřiny se zas usmívá.
,,Asi by jsme měli jít..." pronesla po chvíli ticha a šla pryč.
,,A kam?"
Aiko si povzdychla a šla dál. Ten dotaz byl položen správně. Oni nemají kam jít. Jednině...
,,Ale já mám nápad!"
,,Ano?"
,,Budeme v sídle!"
Itachi se otřásl. Tohle mu teda chybělo...
,,No to ani náhodou, vždyť tam už nikdo nenocoval ani nepamatuju. Do pokojů se raději ani nechodí, protože se neví, jaká havěť se tam nahromadila a nikdo to nechce uklízet"
,,Ale snad aspoň jeden pokoj je k žití přizpůsobený, ne?"
,,Možná od Peina a Konan..."
To už byli u jeskyně. Dveře se jim otevřely a oni vstoupili.
Aiko otevřela dveře od pokoje Peina a Konan a zrudla v obličeji.
,,Itachi, problém"
,,Já vím,"ozval se Itachi s objevil se u ní ,,já říkal, že s tím nesouhlasím..."
Aiko si povzdychla.
,,Tak buď se tam vejdem oba, nebo si jeden z nás lehne na zem"
,,Skvělý, to zas bude, chrápat na zemi" pronesl znechuceně Itachi.
Sklopila oči a hodila nevinný úsměv.
,,Myslím, že by jsme se tam vlezli oba..."
,,To si jen myslíš, ta postel je sice dost velká, ale za prvé na ní spal Pein s Konan a ..."
,,A?"
,,Dobrá, rozhodni, jak chceš. Jako pravý gentleman klidně budu spát na zemi"
,,To myslím, že ani nebude potřeba," uchechtla se ,,vždyť sám si říkal, že je dost velká, ne? A když si každý lehne na druhou stranu, klidně zády k sobě, abys neviděl můj xicht, tak by to ani tak vadit nemělo, nemyslíš?"
______________________________________________________________________________________________

,,Mírně" slabší díl... No snad se na mě nebudete zlobit, ale vážně mi dochází fantazie :)

No ale kdyby jste se zlobili, tak vás uklidním- kreslím přibližnou podobu Aiko. Takže až jí budu mít, budu přemlouvat Ladynku Tsunadinku :), aby mi dala obrázek do počítače :D

6. díl- Proč?

8. října 2008 v 16:39 | Master Sasori
,,Umění je výbuch!"
,,Pche, to ani náhodou, umění musí vydržet dlouho, ne jen blýsknout a zmizet"
Aiko jen kroutila hlavou nad hádkou dvou umělců.
,,Hoši, klídek, máme spolu vydržet alespoň jeden den..." zarazila se ,,nebo víte co, klíďo píďo se hádejte... Až mě napadne vhodný argument, přispěju do hádky. "
,,Co myslíš, je umění výbuch?" rozhodl se jí Deidara optat.
,,Možná. Výbuch je hezký, ale i já mám své umění..."
,,A to?"
Zatvářila se tajuplně a sáhla do kapsy. Vytáhla obyčejný složený papír a roložila ho. Z další kapsy vytáhla maličké...
,,Pastelky?!" vyjekl Deidara ,,Já taky kreslím, a rád!"
,,No ty určitě! Já rád kreslím" naštval se Sasori.
Povzdechla si. Oni si prostě pokoj nedají.
Sedla si a začala kreslit. Umělci se za chvíli dohádali a pozorovali Aiko. Na kreslení měla vážně talent. Šlo ji to přímo od ruky.
,,Nazdar ve spolek!" ozvalo se a vynořili se Hidan s Kakuzem.
Hidan si všiml Aiko a rovnou si přichystal kosu, kdyby se zas rozhodla vyprovokovat Kakuza.
,,Itachi s váma jen tak náhodou není?" zvedla oči od papíru.
,,Ne, proč? On tam někde lítá po vesnici s Kisamem"
,,Aha. Tak to to můžete otočit a vrátit se, odkud jste přišli"
Hidan se zamračil. Ona se je zas snaží vyprovokovat.... Potom si ale něčeho všiml.
,,A nacopak máš ten náhrdelník? Vůbec si ho nesundáváš" pronesl záhadně, aby to zajímalo i ostatní.
,,Jo, k čemu ti je?" zamyslel se Deidara.
Aiko se zarazila. Věděla, že jim bude podivné, že má ten náhrdelník u sebe pořád a nidky ho nesundává. Doufala ale, že se na to nepříjde nebo příjde, ale až v době, kdy bude mít promyšlenou odpověď.
,,No...." zamyslela se. Z téhle situace fakticky není úniku... pomyslela si. Kdybych lhala, poznali by to. Nejsem moc dobrá ve lhaní...
Začala se bát, že když jim řekne pravdu, co je ten náhrdélník zač, že se jí buďto vysmějou a vyhodí ji z organizace jako blázna a nebo jí ho seberou za to, co udělala, aby se jí zbavili.
,,Já..."
,,Tak se vymáčkni! Nebo ti s tím pomůžu"
,,Nic říkat nemusím, když nechci" vyjela na něj v zoufalství.
,,No tak dobrá, náhrdélník bez sundání může nosit každý, to je pravda." uznal Hidan ,,Ale pročpak se pořád snažíš dostat za Itachim?"
,, Narušuješ mi soukromí, víš tom?" odsekla ,,Ale dobrá, nemám se za co stydět. Je tak těžké pochopit, že se mi prostě líbí?"
,,A já se ti třeba nelíbím?" zeptal se Hidan s pobaveným výrazem.
Deidara pronesl tu samou větu, ale zoufale.
,,Promiňte,"začala omluvně,,ale víc než přátelství vám nabídnout nemůžu."
Chvíli bylo ticho a Hidan se na Aiko podezíravě díval.
,,Tak dobrá," povzdechla si ,,omlouvám se vám za vše, co jsem vám provedla. Jen jsem se chtěla dostat co nejrychleji za Itachim..."
,,To se zařídí," mrkl na ni Deidara,,pojď, zajdem za šéfem a řeknem mu, ať tě přiřadí k Itachimu. Myslím, že nic nebude namítat."
Chytil ji za ruku a rozběhl se směrem k sídlu. Aiko za sebou skoro vláčel.
,,Co zas," zavrčel Pein, když je uviděl ,,zase je někd s Aiko nespokojený? No to snad ani není možné!"
,,Ale ne, jen by chtěla být přiřazena k Itachimu"
,,Jo k Itachimu," zazářil Pein ,,tak to je jiná, když sis sama vybrala, tak to nejspíš dopadne dobře. Běž ho najít a kdyby protestoval, tak mu vzkaž, mu to nařizuju já"
Aiko byla nadšením bez sebe.
,,Díky, Deidaro," objala ho ,,jsi fakt kámoš"
____________________________________________________________________________________

Tak dobrá, zase jsem zklamala.... Ale nikdy bych nevěřila, že bude těžké něco napsat s Deidarou a Sasorim. No, prostě na mě nemá škola dobrý vliv- ztrácím fantazii :(

V příštím díle se můžete těšit na Itachiho :)

5. díl- Zetsuův tým vyškrtnut

2. října 2008 v 10:04 | Master Sasori
,,Už dlouho jsme neměli misi s ženskou"-,,Jo, my vlastně nikdy neměli misi s ženskou" dohadoval se sám se sebou Zetsu.
Aiko si povzdechla. V minulém týmu byla z dvěma psychopaty, teď je se schyzofrenikem a s ,týpkem zaostalým ve vývoji'.
,,Tobi je dobrý kluk, koupí mu Aiko lízátko?"
,,Ne"
,,Béééé, Tobi je smutný kluk" rozbrečel se Tobi.
Chjo, pomyslela si, doufám že ty dva nervově vydržím a neuteču před nimi ze stachu o své nervy....
,,Hele,...ehm...hoši," odkašlala si ,,tohle je naše první, a jak brzy uvidíte, i poslední společná mise. Když Pein říkal, co máme dělat, oba jste tam nebyli, takže vám to vysvětlím. Máme špehovat hokage, když bude mít cestu do Písečné za kazekagem. Je skvělé, že tahle mise zbyla na mě. Zetsu také nebude mít problém, ale u Tobiho... No nevím, Tobi je neschopný kluk, takže si může jít po svejch, večer se sejdem tady. Jdeme rostlino!" zvolala a vydala se směrem k listové.
Tobi měl co dělat, aby se nerozbrečel a Zetsu ihned vlezl do stromu.
Aiko během hodiny dorazila k listové. Od brány uslyšela nějaké hlasy. Sundala si náhrdelník a zmizela. V tom případě mohla klidně jít vedle Tsunade a ta o ní nevěděla. Poslouchala každé slovo, co hokage řekla. Dověděla se toho celkem hodně. Sledovala je celou cestu. Někdy si všimla Zetsua, sotjícího mezi stromy a snažícího se zachytit něco z rozhovoru hokage.
Ubožák, pomyslela si Aiko, vůbec nic netuší.
Před pouští t o otočila a vracela se na místo srazu. Našla tam zoufalého Tobiho. Někde v koutku duše ji ho přišlo líto, ale nedala to najevo.
,,Zetsu už se tu objevil?"
,,Ne"
Aiko si sedla a vzdychla. Kručelo ji v žaludku. Chvíli zírala do jednoho místa a topila se ve svých myšlenkách. Potom vstala a šla se poohlédnout po něčem k jídlu. Nakonec se nějakým trikem dostala do listové, ukradla tam něco k snědku a zmizela.
Když se vrátila, už tam byl i Zetsu. V ruce držel něco, co strašně smrdělo.
,,Dá si někdo taky?"-,,Že se ptáš, já mám hlad, že bych snědl cokoliv"-,,To vím taky, že máš hlad"
,,Ne díky," ohrnula Aiko nos,, to co držíš vypadá jak maso, a já jsem vegetarián."
Vytáhla to, co ukradla. Byl to chleba a jablko. Pustila se do toho za znechuceného přihlížení Zetsua.
,,Hele rostlino, dáš si taky?" nabídla zákeřně Zetsuovi jablko.
Zetsu nejspokojeně zavrčel něco v tom stylu, ať ho neotravuje.
,,Ale vážně, je úplně dobré" zakousla se do jablka a začala se snažit udělat mu chutě.
Bohužel to dopadlo tak, že Tobi zoufale hypnotizoval jablko a Aiko se v duchu pochichtávala.
Zetsu si lehl pod strom, že si před cestou zpět zdřímne.
A copak asi udělala Aiko, když Zetsu usnul? Všimla si masožravky v květináči, který Zetsuovi vypadl z pláště. Sebrala ji a oděšla s ní trošku dál. Potom se vrátila se spokojeným výrazem a přisedla si k Tobimu. Ten nejspíš věděl, co se stalo, protože pronesl:
,,Zetsu někoho zabije, ale Tobi za nic nemůže..."
Zetsu se probudil k večeru. Zvedl se a zjistil, že mu něco chybí. Začal pročesávat okolí.
,,ONA NÁM ROZPITVALA MASOŽRAVKU!" ozval se lesem ryk Zetsua. Aiko vyskočila a skákala po stromech pryč. Zetsu byl ale rychlejší a jeden ze stromů ji chytil za nohu. Zakopla, spadla a visela hlavou dolů.
,,Pusť mě ty... ty..." prskala vztekle.
Zetsu se k ní přibližoval. Vypadalo to, že ji sežere. Aiko tedy rychle zformovala pečetě.
,,Oheň: Ohnivá křidla"
Na zádech se jí udělala zvláštní křídla. Přesekla jimi větev, která následně shořela a vyletěla do vzduchu. Chvíli kroužila a potom přistála na nějaké louce. Křídla ji zmizela a ona počkala na Tobiho a Zetsua.
Večer dorazili do jeskyně. Pein hned vyzvídal, co se dověděli.
,,My se nedověděli nic, neměli jsme se k ní jak dostat"-,,Jo, vždyť měla tak početnou ochranku"
,,Mluv za sebe, Zestu," ozvala se Aiko a všichni se po ní ohlédli,, to, že jsi neschopný ty neznamená, že jsem neschopná i já. Dověděla jsem se, že už se ví, že patřím k vám a že mě chtějí dostat zpět, protože démon, který se přidá k Akatsuki, je až veliká hrozba. Potom řešili zmizení té sošky."
Pein chvíli zíral, potom se zamyslel.
,,Tak jak vidím," začal po chvíli ,,Aiko patří k nejschopnějším. Se Zetsuem by byli skvělý vyzvídací tým..."
,,Ne! Já už s ní v týmu nejsem!"-,,A já už teprve ne!"-,,Je to sadistka a vraždí a žere rostliny!"
,,Máš pravdu, Zetsu," promluvila k němu,,možná je to tím, že ty máš rád rostliny, já zase zvířata. Ale tak jako tak, v týmu se nesneseme"
,,No to by mě zajímalo, s kým se ty sneseš" zavrčel Pein.,, Takže Zetsuův tým vyškrtnut stejně, jak Kakuzův. Dobrá, tentokrát půjdeš k umělcům. S těmi si snad rozumět budeš"
He, tak už stačí jen přežít výbušného a trvalého umělce, pomyslela si ještě spokojeněji, než včera, a potom už půjdu k Itachimu. I když, s Deidarou a Sasorim si budu rozumět, jsou to takoví pakošíci...
_______________________________________________________________________________

Tak tenhle díl je strašný, ale na Zetsua a Tobiho mě vážně nic nenapadalo :) S Deidarou a Sasorim to bude větší sranda, přísahám :D

4. díl- Aiko provokatérka

30. září 2008 v 14:11 | Master Sasori
Hidan, Kakuzu a Aiko stáli na rozcestí. Měli splnit společný úkol a večer se vrátit do jeskyně.
,,Půjdem tudy" řekl Hidan a prohlížel si mapu.
,,Ne, máme jít tudy" protestovala.
,,Hele, moc mě neštvi," zamračil se Hidan ,,snad vím, o čem mluvím, ne?"
,,Nevíš, tu mapu držíš vzhůru nohama"
Hidan už sahal po kose.
,,Ale ale, víš, že mi nesmíš ublížit" usmála se zlomyslně Aiko.
,,No to máš pravdu," uchechtl se ,,ale můžeme tě večer vyměnit"
Kakuzu se zatím vzdaloval. Nehodlal se zdržovat hádkami mladých. Misi mají zvládnout ještě ten den, ne během měsíce. Oba si toho brzy všimli a ihned se za ním rozběhli.
,,Myslíte si, že to splníte beze mě? Jsem chtěl někoho obětovat v Písečné, takže jestli mě omluvíte..."
,,Hidane, ta tvá blbost je vážně bezmezná" prohodila znuděně Aiko.
,,Tak si někdy říkám" přiznal Kakuzu.
Kolem poledne byli na místě-v Mlžné. Jejich úkol byl prostý- ukrást sošku o hodnotě 300 000,- z muzea. Aiko se ujala mapy, protože Hidan byl neschopný a Kakuzu měl prapodivnou náladu. Dorazili k muzeu a začali vymýšlet bojový plán.
,,Jak to uděláme?" ptal se Hidan.
,,Vtrhnem tam a všechny, co budou odporovat, zabijem" vysvětlil mu Kakuzu.
,,Tak s tím souhlasím. Mohu odlákat pozornost?" začala se dožadovat svého podílu na misi.
,,Skvělý nápad. A jak to chceš udělat, chytračko?" zeptal se podezíravě Hidan.
,,Takhle" mrkla na něj a zformovala pečetě.
,,Svolávací Jutsu"
Co jiného by se tam objevilo než obrovská Rory.
,,Co potřebuješ tentokrát?"
,,Ále," upravila si Aiko vlasy ,,jenom plním misi"
Další vysvětlování nebylo potřeba. Rory vše pochopila a s Aiko na hlavě se procházela kolem muzea. Plán vyšel, Hidan a Kakuzu mohli v klidu ukrást sošku a ochranka byla díky Aiko dost malá- každého zajímalo jenom to, jak se zbavit toho přerostlého morčete.
Aiko Rory odvolala a zmizela spolu se svými parťáky.
,,Seš docela schopná a chytrá" uznal v lese při odpočinku Hidan.
,,Ale ne nesmrtelná" mrkla na něj.
Nechtěla si u Akatsuki dělat nepřátelé. Snažila se s nimi vyjít co nejvíc po dobrém. To bylo ale celkem těžké, protože Hidan se jí úplně nabízel na provokování.
,,Vstáváme a jdeme, přece jen máme tu misi splnit dneska" začala organizovat Aiko.
,,A odkdy tady tomu týmu šéfuješ?" ozval se Hidan.
,,Od té doby, co jsem zjistila, že se tenhle tým skládá z debila a idiota" odsekla vztekle.
To ale neměla. Ucítila ránu a něco ji odhodilo, až narazila do stromu. Když se vzpamatovala zjistila, co to bylo. Byla to Kakuzova pěst.
,,Nejsem ani debil, ani idiot. Dovoluješ si až moc, na to, že jsi zelenáč..." řekl vztekle.
,,Oh promiň, nevěděla jsem, že jsi taková citlivka" vstala a v jejích očích byl vidět zákeřný pohled.
Další pěsti už se vyhnula jednoduše. Narozdíl od té první, kterou nečekala.
,,Jsi mladá a hloupá. Nepokoušej takhle život" poučil ji Kakuzu.
,,Hele, vážně už by jsme měli jít zpět..." začal Hidan, ale byl umlčen Kakuzovou pěstí a Aičiným kopancem.
,,Dobrá, dobrá, už mlčím" řekl a přichystal si kosu, kdyby se chtěli pobít i s ním.
Aiko a Kakuzu tak bojovali až do večera. Potom se Kakuzu uklidnil, ale Aiko začala provokovat Hidana. Dřív, než stačil Hidan zareagovat, chytil to Kakuzu za límec a tahal ho pryč. Aiko šla za nimi a poslouchala Hidanovy nadávky na její účet. Když skončil, poradila mu, jaká další slova by mohl ještě použít při tom vyčerpávajícím nadávání.
V sídle je Pein pochválil před ostatníma a sošku pečlivě schoval. Potom si všiml jejich výrazů.
,,Ale? Copak se děje?"
,,Vůbec nic, Aiko je úplný andílek a nikdy bych ji nevyměnil. Nikdy mě neprovokovala a nikdy nevyprovokovala ani Kakuza." pronesl ironicky Hidan.
,,Ach jo, chápu," vzdychl Pein ,,zítra půjde Aiko do týmu k Zetsuovi a Tobimu. Tam doufám naschvály nebudou".
Tak jestli to takhle půjde dál, a při každé nespokojenosti členů týmu se budu přesunovat do dalšího týmu, dostanu se za Itachim dřív, než si dokážou uvědomit, pomyslela si spokojeně.

3. díl- Nový Akaťák

30. září 2008 v 11:27 | Master Sasori
Akatsuki vedli Aiko do sídla organizace. Procházeli zrovna lesem, když Aiko zastavila.
,,Eh, chtěla bych upozornit, že jdeme už tři dny a já nejsem zvyklá bez spaní putovat tak daleko."
,,Co jsi to zas nabral,Itachi," bědoval Kisame ,,ona nic nevydrží"
,,Už tam budem" prohodil Itachi.
,,To jsi říkal už včera" zavrčela a šla s nima dál.
Navečer už stáli před jeskyní. Otevřely se jim kamenné dveře. Vstoupili a Itachi někam zmizel. Kisame zatím vedl Aiko do obýváku.
,,Tak tady si sedni a počkej, než se vrátíme." řekl Kisame a už se měl k odchodu.
,,Žraloku, mohla bych dostat něco k jídlu?" optala se.
Kisame Aiko hodil suchý rohlík a s prohlášením, že nic jiného nemají, odešel.
Zanedlouho oba přišli a přisedli si k Aiko. Všichni tři mlčeli.
,,Ty Peinovi řekneš, že mám... že jsem bezocasý démon?" promluvila po chvíli.
Itachi neodpoveděl. Aiko to až teď začalo docházet. Itachi a Kisame jí tam zavedli jen proto, že má v sobě démona... Přišlo jí to líto. Ale třeba, když se k nim démon dobrovolně přidá, tak jí nic neudělají.
,,Jsme tady!" ozvalo se od dveří a dovnitř vstoupil blonďák s červenovlasým kolegou.
,,No to je dost, že už jdete, Deidaro. Kde jste byli?" vstal Kisame.
,,Ále, Mistr Sasori si jen něco ještě potřeboval zařídit." řekl blonďák a hned se zarazil.
Deidara a Sasori si až teď všimli, že je mezi nimi někdo další.
,,Kdo to je?" zeptal se podezíravě Sasori.
,,Jsem Aiko Nezumi" představila se.
,,A-Aiko Nezumi? Bezocasý démon? Moc mě těší!" zasmál se Deidara a vzápětí dostal herdu do břicha od Sasoriho.
,,Zklidni se, vždyť ani nevíš, co na ni řekně šéf"
Postupně přišli všichni Akaťáci. Nakonec přišel i jejich ,,Velký šéf".
,,Tak ty se k nám chceš přidat, hmm" prohlížel si Pein Aiko. ,,Co umíš?"
,,Spoustu věcí"
,,Tak dobrá, všichni se přesunem ven a Aiko nám ukáže, co umí" zavelel.
Během půl hodiny byli všichni venku na louce.
,,Dokážeš přeprat Itachiho?" optal se Pein.
,,Umm, ne..."
,,Proč?"
,,To je příliš osobní"
,,Jak chceš, tak tedy budeš bojovat s Hidanem"
Chvíli bylo ticho, než se Aiko optala:
,,A to je který?"
,,Tamten," ukázal Pein směrem k Hidanovi ,, ten nagelovaný, nábožný s kosou."
,,Aha, díky"
Aiko se postavila pár metrů před Hidana a ostatní vyklidili pole.
,,To mám jako bojovat s holkou?" vztekal se.
,,Jsi nějak naštvaný, trochu tě schladím"
Aiko zformovala pečetě
,,Voda: Vodní gejzír"
Hidan je tak tak uskočil proudu vody, který se na něj vychrlil ze země. Na nic nečekal a vrhl se po ní, zuřivě máchajíc kosou.
Teď před ním jen uskakovala a zoufale se snažila přijít na to, jak se z toho dostane. Hidan ji zahnal až ke skále. Jejich obecenstvo zadržovalo dech, jak to bylo napínavé.
,,Pokud chceš, uteč, ale nemáš právo už k nám lézt" prohodil jen tak Hidan a dal ji kosu ke krku.
Aiko vzdychla. Nechtěla použít náhrdelník. Ne teď. V tu ránu ji to napadlo.
,,Ještě mě neodsuzuj," zadívala se mu do očí a nenápadně udělala pár pečetí ,, nejsem tak slabá, jak si myslíš"
Najdenou se proměnila ve vodu. Hidan jen zíral. Tohle by do téhle holky neřekl. Jen se rozhlížel kam mohla zmizet.
,,Kdepak jsi, holčičko," řekl ,,já ti neublížím, já tě jen zabiju"
Aiko zatím seděla za velkým kamenem. Vymýšlela strategii boje. Tenhle protivník je rychlý a vše zaměřuje do kosy. Jediné, co jí napadalo, bylo....
,,Svolávací jutsu" ozvalo se a náhle Aiko stála na Rory.
,,Tohle není fér" zvolal Hidan ,,tohle nebylo povoleno!"
Aiko tedy Rory odvolala a přišla k Hidanovi.
,,Tohle budu brát jako že se vzdáváš"
,,Ty jedna *cenzura*cenzura*cenzura*cenzura*cenzura*" řval po ní.
Aiko počkala, až dořve a pak se s klidem optala:
,,Už jsi zkončil? No konečně, už jsem ji myslela že ohluchnu"
,,To stačí, "přerušil je Pein ,,jdeme do sídla"
Akatsuki se tedy přesunuli zpět do sídla.
,,Jdi do koupelny, my rozhodnem, co bude dál a pak pro tebe pošlem Konan" řekl Pein a ukázal Aiko směr, kterým se má odebrat.
Tak tedy šla. V koupelně ležel hřeben, tak se tedy začala česat. Asi po půl hodině pro ní přišla modrovláska
,,Pojď, Pein už se prý rozhodl"
Přišla tedy do obýváku a sedla si na židli.
,,Čeká mě velice těžké rozhodnutí," začal proslov Pein,, a to, jestlli příjmem tuhle dívku nebo ne. A rozhodnutí zní....... ANO. A můžeš děkovat Itachihu, který do mě hustil, že toho umíš víc, než jsi nám ukázala."
Aiko byla štěstím bez sebe.
,,No skvělý," zašklebil se Hidan ,,upřímnou soustrast tomu, kdo jí bude mít v týmu.
,,No ty jsi mi nějak vtipný," usmál se ďábelsky Pein ,, však tebe ten humor přejde, až zjistíš, že ona bude v týmu s tebou a Kakuzem"

Tenhle díl se mi zdá trochu odfláknutý, ale chci napsat co nejdřív, jak bude s Akaťáky Aiko vycházet, tak jsem musela nějak napsat úvod :)

2. díl- Morče versus Had

27. září 2008 v 13:30 | Master Sasori
Aiko se potulovala lesy. Už dávno si zvykla, že je zločinec. A nejdivnější bylo, že jí to vůbec nevadilo. I když se musela neustále maskovat, nebo chodit do vesnic, kde ji neznají. Někdy ji i tam ale poznali a tak ji nezbývalo než opět urychleně zmizet. Náhrdelník používala k zneviditelnění jen málokdy, radši se snažila se odevšad dostat normálním způsobem. Ale jedna věc se na ní změnila. Vůbec se neusmívala. A když, tak už to byl poslední úsměv, co její protivník viděl. Ale jeden z těch, se kterýma bojovala, vyvázl.
Stalo se tak, když Aiko procházela lesem. Sešla z hlavní cesty a šla úzkou cestičkou mezi stromy a křovím. Náhle ji někdo zatarasil cestu.
,,Ty budeš ta hledaná Aiko, viď?" optal se.
Byl to kluk, o hodně mladší jak ona, odhadem jedenáct let. Měl středně dlouhé blonďaté vlasy a modré oči, ve kterých byl odhodlaný výraz.
,,Já jsem Charlie"
,,Podle čeho soudíš," zeptala se znuděně ,,že jsem Aiko"
Trochu se zarazil.
,,Ale trefil ses. Jsem Aiko"
,,Tak to tedy budu ten," zamračil se ,,který tě dostane za mříže!"
Aiko na něj nejdřív pobaveně zírala. Tak tenhle kluk mi chce vyhrožovat, pomyslela si.
,,Hele mladej," pronesla po chvíli ,,radím ti, aby jsi to otočil a běžel domů. Vážně nemám čas bojovat s děckem" otočila se a pomalu odcházela.
Na louce na něj narazila znovu.
,,Mě se tak rychle nezbavíš"
,,A umíš alespoň něco?" povzdychla si Aiko ,,Jestli zbytečně neplýtvám časem"
Charlie sáhl do kapsy, ale stále nespouštěl s Aiko oči. Potom ruku z kapy vytáhl a držel něco, co by se dalo přirovnat k modré žížale.
,,Blue, zvětši se, ať ji ukážem, co dokážem!"
Z malé žížaly byl najednou pětimetrový had.
,,Tohle ujde," uznala ,,ale i já něco podobného umím"
Začala dělat pečetě.
,,Svolávací Jutsu!"
Máhle se pod ní objevilo obrovské morče. Bylo krémově zbarvené s černýma tlapkama.
,,Tak co, Rory," promlvila k ní Aiko ,,porádímě si z těmihle mlaďochy, ne?"
,,Samozřejmě"
Charlie vykulil oči.
,,Takžže ssse mám ješšště zvětšššit" promluvil Blue a taky se ještě zvětšil.
,,Dneska máš na oběd morčátko, kamaráde" provokoval Charlie.
Takže Rory se bude věnovat žížale, promýšlela bojovou techniku, a já si vezmu na starost blonďáčka.
Když už to měla promyšlené, telepaticky to Rory sdělila. Ta pochopila a kývla na souhlas.Aiko z ní zatím seskočila.
Blue se vrhnul po Aiko. Avšak uprostřed cesty za ní ho Rory přímáčkla k zemi.
,,Teď je čas, Aiko! Já už ho dlouho neudržím!" zvolala Rory a zápasila s Bluem, který se rozhodl, že se morčetem přeprat nedá.
Aiko se postavila pár metrů před Charlieho.
,,Nerozmyslíš si to?"
,,Ne"
,,Jak myslíš. Mrzí mě, že příjdeš o život takhle brzy."
Udělala pečetě
,,Země: kamenný had"
Z půdy náhle s velkým rachotem vyletěla hlava hada a vrhla se přímo na Charlieho. Všude byl prach. Když prach trochu ustoupil, Aiko nevěřila svým očím. Charlie stál, kolem něho něco jak bublina. Usmál se, vylezl z ní, zformoval pečetě a z bubliny se stal elektrický balón, který po ní vrhnul. Jen tak tak uhnula.
Usmála se a sundala si náhrdelník. V ten okamžik zmizela. Rory s ní. Charlieho to zmátlo.
,,Co...Kde..."
,,Neboj se," ozvala se ,,i já mám své zásady. Ty máš rád zvířata, tak tě nechám žít. Ale nemysli si, že jsi silnější jak já, já ti jen nechtěla ublížit. Až ještě trochu zesílíš, můžeme se utkat znovu"
Zatímco se Charlie a Blue nechápavě rozhlíželi, Aiko odešla. Náhrdélník si nasadila až po hodině cesty. Nechtěla, aby ji dohnal. Nechtěla mu ublížit. Něco ji připomínal a ona si nemohla vzpomenout co.
,,Hm, říkám, že se tam jen tak objevila" ozval se nějaký hlas.
Aiko ihned skočila za strom.
,,Kde?"
Ten hlas znala. Nakoukla a ihned se zas schovala.
Itachi! Co ten tady?
,,Aiko?" řekl černovlasý a přišel k ní.
Aiko se na něj podívala. Něco zacítila v žaludku. Takový prapodivný pocit. Jako by měla motýlky v břiše. Odvrátila zrak.
,,Ráda tě vidím, Itachi. Dlouho jsme se neviděli..."
,,Ano. Naposledy jsme se viděli, když jsem vyvražil Uchihy. Byla jsi jedniná, kdo pochopil, proč jsem to udělal."
,,Ty jsi u Akatsuki, že ano? Chtěla bych se k vám přidat..."
Itachi se podíval na svého modrého kamaráda. Ten přikývl a Itachi řekl:
,,Dobrá, zítra tě zavedem za leadrem. A on rozhodn, jestli tě příjmem nebo ne. Myslím si, ale, že bezocasého morčecího démona uvítá s otevřenou náručí."

1.díl- Rozhodnutí

17. září 2008 v 16:13 | Master Sasori
Bylo poklidné ráno. Na trávě se ještě třpytila rosa. Les poklidně šuměl, květiny voněly. U jezera seděla dívka. Měla dlouhé světle hnědé vlasy, modré oši a kolem krku náhrdelník složený z malých bílých a větších modrých perliček. Oblečena byla do béžových tříčtvrťáků, modrého trička a černýchbezprstových rukavic.
Tvářila se smutně. Měla proč. Udělala něco, co ji nikdo z listové neodpustí. Nikdy se tam nesmí vrátit. A přitom tam měla tolik přátel. Ale i o ty, kvůli tomu, co udělala, přišla. Její rodina, klan Nezumi v písečné. Tam se taky nesmí vrátit. Tam se taky nesmí vrátit. Udělala něco, co by nikdo z jejího mírumilovného klanu neudělal. I když to udělala z lásky k něčemu živému. To už ale nikdo nepochopí.
Bude se muset skrývat. Třeba teď.
Něco uslyšela. Zavřela oči a sundala si náhrdelník. V tu chvíli zmizela.
Kolem ní prošel nějaký chlápek.
,,Určitě tu byla, viděl jsem ji"
,,A jak by zmizela, co?" vztekal se jeho společník.
,,Aiko, víme, že jsi tu" zavolal ten první.
Aiko se zvedla a prošla kolem nich. Neviděli ji. Nemohli. Byla neviditelná.
,,Tak nic, tohle necháme na jindy, jdem dokončit, co nedokončil náš parťák"
Zarazila se. Zavřel v ní vztek. Nasadila si náhrdelník a objevila se.
,,Vy jdete dodělat to, co váš kamarád nedodělal?"optala se a hlas se jí chvěl vzteky.
,,Jasně, jdem dorazit toho čokla, kvůli kterého Koshi zemřel." odpověděl a otočil se. V tu chvíli se zarazil. ,,Brácho, je tu Aiko!"
,,No tak to vás čeká stejný osud" pronesla s ledovým klidem.
Začala dělat pečetě.
,,Země: stromová past"
Oba chlápky najednou chytily stromy. Větvema je pěkně přivázaly ke kmeni. Následovaly další pečetě.
,,Země:kruhový sesuv půdy"
Kolem těch dvou stromů se začala kruhově sesouvat půda do kruhu. Když už byla jáma dostatčně velká, udělala Aiko poslední pečetě.
,,Voda:přesun jezera"
Voda z jezera, co bylo za ní, se začala přelévat do jámy. Její nepřátelé chvíli kleli, potom utichli. Utopila je.
Aiko sevřela ruce v pěst a zavřela oči.
Znovu. Znovu jsem to udělala. Proč? Když své modré oči znovu otevřela, bylo v nich odhodlání. Protože to je pro dobro zvířat. Zvířata jsou mi milejší než ti, co o mě nestojí. Nepokusím se to, co jsem udělala napravit. Budu v tom pokračovat!
______________________________________________________________________________
Tak první díl hotov. V příštím díle se Aiko setká s Akaťáky. Těště se :D

Aiko Nezumi

15. září 2008 v 20:28 | Master Sasori
Tak jsem se rozhodla, že budu psát příběh. Bude o holce Aiko, která pochází z klanu Nezumi. (Tenjiku Nezumi znamená v japonštině morče a morče je mé oblíbené zvíře, proto Nezumi :) ).Potom ale z lásky ke zvířatům udělá hloupost a stane se z ní zločinec.
Něco o ní:
Jméno: Aiko
Klan: Nezumi
Specialita klanu: svolávací jutsu- svolávají morčata. Každý člen klanu má od mala své morče, které roste se skušenostmi jeho vlastníka.
Vesnice: Písečná
Hodnost: neznámá, ale patří k Akatsuki :)
Vzhled:
-dlouhé světle hnědé vlasy
-modré oči
-náhrdelník kolem krku, složený z bílých a modrých perliček (jeho význam se taky ukáže časem :) )
-béžové třičtvrťáky, modré tričko, černé bezprstové rukavice
Tohle je něco málo, časem možná doplním. Ale jediné, co chci říct.... AIKO JE MÁ POSTAVA! NENÍ Z ŽÁDNÉHO ANIME!
Díky za pochopení :D
 
 

Reklama